
No a protože pětistovka s 25 koňmi nebyla žádné žihadlo, tak holt při předjíždění bylo nutno rychle podřadit, vlastně téměř bez spojky a předjíždět na brzdy. Takže jsem řazení s meziplynem dopiloval k dokonalosti a naprosto automaticky ho používám dodnes.
Teď k vlastnímu řazení – podle práce s plynem ho ještě rozděluji na podřazení za účelem předjetí a podřazení zpomalovací.
Při předjíždění – protože plyn, spojka a řazení probíhá současně a většinou je podřazeno již v první polovině zdvihu spojky, snad se mi to podaří srozumitelně vysvětlit.
Při podřazování, např. ze 4 na 3 nepatrně a na zlomek sekundy uberu plyn, tím odlehčím převodovce (ozub. kola nejsou v tahu, na okamžik se nepřenáší kr. moment) zároveň začnu přeřazovat a mačkat spojku. Plyn ihned přidávám na téměř plný, rychlost je ještě před rozpojením spojky vyřazená. Jakmile řadící páka prochází neutrálem, spojka ještě není rozpojená, takže se roztočí vstupní hřídel převodovky, otáčky motoru jsou v tom okamžiku synchronní s výstupem z převodovky, takže je možno plynule dořadit. Vše proběhne časově do půl vteřiny a zhruba v půlce zdvihu spojky, není žádná časová prodleva způsobená ubráním plynu a dvojím mačkáním spojky, řazení je naprosto plynulé bez škubání a vlastně s absolutně minimálním namáháním spojky a řadících spojek (synchronů).
Když jsem ve třiadvaceti dělal řidičák na náklaďák a jezdil s Pragou V3S, pochopitelně jsem řadil stejně, no a učitel v autoškole možná dodnes nepochopil, jak jsem mohl řadit , podotýkám, že bez jediného škrtnutí jen na jedno zmáčknutí spojky. Závěrečné jsem dělal s Ifou, která měla osmistupňovou plně synchronizovanou převodovku a tam mě málem komisař vyhodil s tím, že to co dělám, není řazení s meziplynem, tak jsem mu potom pomalu dvakrát mačkal spojku a na neutrál pořádně vrknul po plynu, aby byl spokojený.
