Já jsem začínal na Š100 a pokračoval Š120. Tam se daly přetáčivé smyky dobře zvládat, ale bylo potřeba mít něco v kufru, aby se chytala přední kola

. Hodně se tady člověk naučil, protože každý víkend hurá na hory. Takže reakce na přetáčivý smyk se trochu zautomatizovala. Pro změnu prázdný kufr na hodně kluzkém povrchu znamenal nedotáčivost. Největší psina byly řetězy na Š100 na ledě, to skoro nezatáčelo.
Když jsem přešel na předohrab, tak to byla ze začátku hrůza. Ale člověk si zvykne.
Při přetáčivém smyku souhlasím s vyšlápnutím spojky a je potřeba dát správně velké kontra a ihned reagovat na vracející se zadek.
Výhodou je auto s delším rozvorem, který reaguje trochu pomaleji.
Chvíli jsem to trénoval na letišti na sněhu i na zasněžený fólii na který se dělá škola smyku. Sníh na letišti se v pohodě dal zvládnout.
Ale zasněžená fólie to bylo jako čistý mokrý led, klouzalo to tak, že se na tom pomalu nedalo zatočit i při malý rychlosti (prostě nedotáčivý předohrab). Jedině pomalu, nebo ručka, ale jemně a to je problém, takže většinou hodiny.
Je třeba si to auto ošahat, ale ne vše lze zvládnout.
Pokud je rychlost vyšší než se dá za daných podmínek zvládnout, tak s tím nic nenaděláte. Prostě fyzikální zákony neukecáte.
Proháním atmosféru 2,5 V6, 1,8T a dále 2,8T V6 4x4, k tomu ještě 3.0 R6 s kompresorem a 3,0TDI. Až na jedno auto samé 6-ti válce. A navzdory ekoteroristům si to užívám

. Zahájil jsem boj proti globálnímu oteplování - pořídil jsem si roadstera

.