Člověk z HR jiné firmy mi řekl, že s člověkem bez vzdělání (to je ten Bc. před jménem), popřípadně špatnými studijními výsledky se nebudou vůbec zabývat, protože mají takovej přetlak, že si můžou na jedno místo vybírat z deseti jedničkářů, tak proč vůbec zvát trojkaře. Jedním dechem dodává, že univerzitní vzdělání je úplně k ničemu, protože to co se tam učí, chápe inteligentní člověk tak nějak sám od sebe v rámci všeobecného rozhledu a těch pár odborných předmětů se dá nadrtit během měsíce.
Takže o mém uplatnění na trhu práce rozhodují lidé, podle ukazatelů, které sami považují za nedůležité?
U známého jsem ještě zkoušel taktiku "já k vám půjdu na 2-3 měsíce zadarmo a pak uvidíme, jestli se nějaké místo před Bc. hňupem z Metropolitní nenajde". A tohle taky nejde, protože zákon mi zakazuje pracovat zadarmo.
