Re: Politický koutek
Napsal: pát 31 črc 11:23
rhinos: Na tohle téma jsem ve svém okolí vedl diskuze už asi stokrát. Jsem advokát, který nezastupuje žádnou banku, pojišťovnu, dopravní podnik, poskytovatele spotřebních úvěru apod., prostě žádného věřitele generujícího masové vymáhání pohledávek vůči běžným občanům. V exekucích poměrně rovnoměrně zastupuji jak věřitele, tak dlužníky. A když zastupuji dlužníka, tak samozřejmě dělám pro něj profesně maximum (takže to velmi často pro něj skončí dobře a věřitel utře nos), nicméně za ty minimálně desítky případů, které jsem měl, se nenašel jediný klient-dlužník, který by se ve své situaci ocitl jaksi nezaviněně nebo alespoň omluvitelně. Zapomeňte na pohádky o přehlédnuté složence, zapomenuté splátce pojistky, zašantročené zásilce - všechno jsou to báchorky. Každý dobře věděl, že dluží, a buď mu to bylo jedno (věřiteli, naser si), nebo v důsledku svého hospodaření prostě neměl prachy.
Reálně neexistuje situace, že zapomenete na nějakou složenku a dozvíte se o tom až po dvou letech, když zaklepe exekutor. To je dlužnický výmysl. Když má věřitel pohledávku za neplatičem, musí ho nejprve vyzvat dopisem zaslaným na poslední známou adresu (když to před podáním žaloby neudělá, soud mu nepřizná náklady právního zastoupení, takže to všichni vzorně dělají). První zásilka, kterou dlužník "přehlédl". Dlužník nezaplatí, takže věřitel podá žalobu k soudu. Soud vydá platební rozkaz a soud ho doručuje dlužníkovi. Druhá zásilka, kterou dlužník "přehlédl"; pokud si ji dlužník navíc reálně nepřevezme, tak soud platební rozkaz zruší (nelze jej doručit fikcí - vhozením do schránky po uplynutí úložní doby). Soud tedy nařídí jednání a dlužníka k němu předvolá. Třetí zásilka, kterou dlužník "přehlédl". Dlužník se na soudní jednání vysere a nepřijde. Soud vyhoví žalobě a vydá rozsudek, kterým dlužníkovi uloží zaplatit. Rozsudek soud zasílá dlužníkovi. Čtvrtá zásilka, kterou dlužník "přehlédl". Dlužník nezaplatí ani základě rozsudku, dál celý soud ignoruje, ani se neodvolá. Rozsudek nabyde právní moci a vykonatelnosti. Věřitel stále nemá zaplaceno, ale konečně má vykonatelný rozsudek - exekuční titul. Teprve exekuční titul věřiteli umožní zahájit exekuci. Věřitel tedy podá exekuční návrh, soud vydá pověření exekutorovi k výkonu exekuce a exekutor zahájí exekuci. Začne monitorovat majetek dlužníka a především zašle dlužníkovi vyrozumění o zahájení exekuce (případně již spolu s nějakými exekučními příkazy). Toto je pátá zásilka, kterou dlužník "přehlédl"; exekutor mu v ní píše, že dalších 30 dní mu nic nesebere (ani z účtu, ani z domu...) a pokud dlužník zaplatí do těchto 30 dnů dobrovolně, tak mu exekutor naúčtuje náklady exekuce v poloviční výši. Dlužník typicky odignoruje i tento benefit a situaci začne řešit až ve chvíli, kdy má obstavený účet nebo vykonavatel exekutora zvoní na dveře.
Pokud někdo odignoruje celý výše popsaný monstrproces a začne se vymlouvat na zapomenutou pokutu od revizora, měl by na místě shořet v pekle.
A celý ten monstrproces, který je tady právě na ochranu dlužníka, stojí spoustu úsilí, času a práce, a tyto náklady věřitele (a soudu, který vybírá soudní poplatek) pak dlužníkovi navyšují původní dluh. Kdyby to dlužník celou dobu neignoroval, mohl zaplatit po první výzvě. Nebo po doručení platebního rozkazu. Každá fáze navíc, do které to dlužník nechá dojít, navyšuje náklady. A když jim to člověk řekne, tak akorát pokrčí rameny, že nad tím neuvažovali a nechtělo se jim to platit ("třeba to vyhnije"). Nemůžu si pomoct, ale já s takovými lidmi neumím sympatizovat.
Reálně neexistuje situace, že zapomenete na nějakou složenku a dozvíte se o tom až po dvou letech, když zaklepe exekutor. To je dlužnický výmysl. Když má věřitel pohledávku za neplatičem, musí ho nejprve vyzvat dopisem zaslaným na poslední známou adresu (když to před podáním žaloby neudělá, soud mu nepřizná náklady právního zastoupení, takže to všichni vzorně dělají). První zásilka, kterou dlužník "přehlédl". Dlužník nezaplatí, takže věřitel podá žalobu k soudu. Soud vydá platební rozkaz a soud ho doručuje dlužníkovi. Druhá zásilka, kterou dlužník "přehlédl"; pokud si ji dlužník navíc reálně nepřevezme, tak soud platební rozkaz zruší (nelze jej doručit fikcí - vhozením do schránky po uplynutí úložní doby). Soud tedy nařídí jednání a dlužníka k němu předvolá. Třetí zásilka, kterou dlužník "přehlédl". Dlužník se na soudní jednání vysere a nepřijde. Soud vyhoví žalobě a vydá rozsudek, kterým dlužníkovi uloží zaplatit. Rozsudek soud zasílá dlužníkovi. Čtvrtá zásilka, kterou dlužník "přehlédl". Dlužník nezaplatí ani základě rozsudku, dál celý soud ignoruje, ani se neodvolá. Rozsudek nabyde právní moci a vykonatelnosti. Věřitel stále nemá zaplaceno, ale konečně má vykonatelný rozsudek - exekuční titul. Teprve exekuční titul věřiteli umožní zahájit exekuci. Věřitel tedy podá exekuční návrh, soud vydá pověření exekutorovi k výkonu exekuce a exekutor zahájí exekuci. Začne monitorovat majetek dlužníka a především zašle dlužníkovi vyrozumění o zahájení exekuce (případně již spolu s nějakými exekučními příkazy). Toto je pátá zásilka, kterou dlužník "přehlédl"; exekutor mu v ní píše, že dalších 30 dní mu nic nesebere (ani z účtu, ani z domu...) a pokud dlužník zaplatí do těchto 30 dnů dobrovolně, tak mu exekutor naúčtuje náklady exekuce v poloviční výši. Dlužník typicky odignoruje i tento benefit a situaci začne řešit až ve chvíli, kdy má obstavený účet nebo vykonavatel exekutora zvoní na dveře.
Pokud někdo odignoruje celý výše popsaný monstrproces a začne se vymlouvat na zapomenutou pokutu od revizora, měl by na místě shořet v pekle.
A celý ten monstrproces, který je tady právě na ochranu dlužníka, stojí spoustu úsilí, času a práce, a tyto náklady věřitele (a soudu, který vybírá soudní poplatek) pak dlužníkovi navyšují původní dluh. Kdyby to dlužník celou dobu neignoroval, mohl zaplatit po první výzvě. Nebo po doručení platebního rozkazu. Každá fáze navíc, do které to dlužník nechá dojít, navyšuje náklady. A když jim to člověk řekne, tak akorát pokrčí rameny, že nad tím neuvažovali a nechtělo se jim to platit ("třeba to vyhnije"). Nemůžu si pomoct, ale já s takovými lidmi neumím sympatizovat.
