Karma, co dodat...
Zase to měl pan údajný loupežník celkem rychle za sebou, což mu velké množství lidí může jen závidět.
Každopádně se lidé vinou byrokradských psychoušů dostávají čím dál víc do velmi kritických situací.
Navíc pomalu ale jistě nastupují hrubší formy totality s tvrdou cenzurou vyjadřování a sociálním kreditem a la Čajna - tedy než je nedávno minulá oligarchie s nátěrem brakového představení "zastupitelské demokracie" s relativně dost velkou úrovní svobody - v éé ůů a jů ass ayy se ovšem promyšleně skrývá za "ochranou zdraví", neboli "my byrokradské loutky v rukou pharma korporací vás ochráníme, i kdybychom vám měli omezit většinu základních svobod."
Kdo jsou dominantními vlastníky akcií zmiňovaných korporací je už snad zbytečné psát.
Když si představíme, že by měl doma zbraň aspoň každý druhý, každý potenciální loupežník by se velmi rychle snažil o volbu jiné kariéry.
Jenže tomu se byrokradi - celkem pochopitelně, že ano
- budou vždy snažit bránit, protože nás přece v případě potřeby všechny samozřejmě okamžitě "ochrání" polízei.
Stejně jako ozbrojeného pana majitele domu u trati v příběhu, který přece vůbec zbraň nepotřeboval.
Stačilo mu jen zdvořile požádat milého pana loupežníka, ať jej nechá si zavolat a laskavě vyčká do příjezdu polízejní hlídky, no a jeho žena mohla zatím uvařit čaj a naservírovat chlebíčky.
Takže byrokradi od polízei a ze soudnictví obviňují pána ze "zatajení" přičemž ten nepoužitelná torza starých zbraní z válek veřejně vystavoval, a rovněž tito přeplacení profesionální byrokradi "přehlédli", že šlo o šrot.
Naprostý vrchol profesionality a nesmírně obohacující společenské užitečnosti.