Pridam sve doznani
Urcite jezdim jinak a pokusim se rici proc. Myslim, ze rada duvodu bude platit obecne...
Stoprocentne jsem za poslednich deset let ubral a rekl bych, ze hlavni duvody jsou psychickeho charakteru.
Jednak je to jakasi ztrata motivace - drive jsem jezdil ostre programove, proste me to bavilo, naplnovalo. Rizeni me bavi porad, ale ne az tak moc a vestinou jedu o dost klidneji. To nerika az tolik o samotne rychlosti (tedy te okamzite, prumerne ano), i 200 se da jet v klidu, ale styl je docela jiny, mnohem pasivnejsi. I dnes jsem schopen jet rychle jak to jen jde, ale potrebuji k tomu extra padny duvod - treba spech na letiste nebo neco podobneho. Abych spechal jen tak, kdy to neni nutne, to uz se mi nestava.
Souvisi s tim fakt, ze vseho se clovek jednou preji. Jednak samotneho rizeni, ale i aut. Porad velmi rad poznavam nova auta, ale abych si vyrazil jen tak sjet s necim, co mi trci rok v garazi, to uz chce extra prilezitost. Drive jsem byl schopen ve tri rano zabalit praci a "jit se projet". Nepamatuji, kdy naposledy jsem neco takoveho udelal za posledni dva nebo tri roky. Je to proste pryc, radeji jdu spat...
Dalsim vyznamnym duvodem je ztrata do znacne miry fyzickych predpokladu. Presnosti a postrehu ubyva, coz rozumne uvazujiciho cloveka brzdi, protoze vi, ze jeho moznosti jsou nize. Take se k tomu pridava opet psychicky duvod, jakasi ztrata odhodlani to prekonavat a byt prece jen lepsi. Byl jsem kdysi stizen honbou za vlastni "ridisckou dokonalosti", drive bych si za volantem jednu vrazil, kdybych netrefil meziplyn na desitky otacek, netrefil apex nebo neodhadl brzdeni. Dnes se mi to stane a netrapim se tim tolik, vim, ze nektere veci uz proste neprekonam.
Trochu me prestala bavit auta jako takova, tedy ta nova - ne kvuli me samemu, ale kvuli tomu jaka jsou. Ridic je stale vice ze hry a to vas nudi prizpusobovat tomu vlastni styl. Zkuste si drtit treba novou A6, to uz ani nejde, to je takove prace, ze to jednou vzdate...
Take ma clovek s pribyvajicim vekem obvykle mene casu. Starosti pribyva, priority se meni. A pokud je rychle jezdeni (kdekoli, ne nutne na silnici) spise konickem nez nutnosti, ustupuje do pozadi. To pak jednou prodate auto, koupite nejaky rodinny vehikl a je s vami amen
Tak "daleko" jsem to nastesti nedotahl a myslim, ze se mi to ani nestane, na to mam motivace porad prilis, ale naprosto chapu, pokud se to stalo nekomu jinemu...
Co ovsem rozhodne odmitam - neco jako "novy pocit odpovednosti", rodina, jine zavazky, cokoli. Nebo "byl jsem mlady a hloupy". Tim bych musel priznat, ze jsem v mladi jezdil nezodpovedne a ze jsem snad casem nabral nejakeho noveho intelektu - clovek spise casem blbne
To by proste nebyla pravda, jezdil vzdy s ohledem na jine okolnosti, kterym jsem se prizpusoboval, byl jsem vzdy odpovedny a snazil se byt i maximalne ohleduplny atp. Jen jsem to zvladal za jinych podminek, ktere uz dnes nejsou aktualni. A tak uz to tak proste nezvladam a ani nechci zkouset zvladat.
Jina vec je, co si clovek vyvodi z nove nabytych zkusenosti. Clovek samozrejme dela chyby a ma se z nich poucit. A je docela pochopitelne, ze nekdo, kdo ve 150 km/h o 10 cm mine strom pri letu do pole, uz nikdy 150 km/h mezi stromy nepojede
Me ale zkusenosti z jezdeni ke zpomaleni neprimely. Paradoxem je, ze si myslim, ze co do zkusenosti jsem na vrcholu a jsem schopen je uplatnit ve stale vetsim nadhledu pri vetsine stylu jizdy. Faktem ale je, ze fyzicke i psychicke limity uz mi techto zkusenosti nedovoluji vyuzit k vyssi "kvalite" jizdy co do jeji rychlosti, v minulosti jsem byl schopen jezdit rychleji.
Pro me resume: vetsina lidi je rychla v mladi a pomala ve stari, vsechno tomu preje. At uz je to cimkoli - podle me nejvice rychlost jizdy ovlivnuje "brainless index"
, cim mene nad vecmi premyslite, cim mene jste stizeni zkusenostmi, starostmi apod., tim vice date pruchod svym skutecnym moznostem. A ty jsou take v mnoha ohledech nejlepsi v mladi. Pokud ma nekdo opravdu velky talent, tj. dokaze vyse zminene predpoklady prodat tak, aby byl pravdu rychly a nezabil se pri tom, tak je proste na vrcholu hned kolem dvacitky. Zkusenosti sbirane casem leccemus pomohou, ale tu "bezmozkovost" nikdy neprekonaji. Samozrejme, pokud nekdo tolik talentu (nebo prilezitosti ho uplatnit) nema, muze se zlepsovat a tim i zrychlovat az casem a na vrchol svych moznosti narazit mnohem pozdeji.
Pro me prvni priklad - Bond
Nebudu to rozebirat do podrobna, protoze by mi vynadal
, ale kdyz jsem ho poprve poznal a tomu bylo tak kolem 20, byl to proste dabel. A opravdu to umel, jinak by ostatne musel byt asi tak 300x mrtvy. Dnes je to odvar, samozrejme ne pro nekoho kdo ho nepoznal drive
A druhy priklad je Mmira - kdyz jsem ho poznal, byl to Mr. Play it safe
Trochu jsme ho asi zkazili, ale zacal se postupne ucit, sbirat zkusenosti a pokazde, kdyz s nim jedu znovu, me prekvapi, ceho je schopen
Zase jsem se rozpovidal...
Milovník starých pořádků.
Skanz3n
